O věčnosti a tak

31. března 2013 v 20:25 |  ...a tak.
Někdy bych chtěla věčnost. Věčnost s horkým tělem a uvolněnými svaly, požitkářskou věčnost, která by zároveň nepostrádala cosi na způsob harmonie, věčnost s hudbou a tmou za okny... Chtěla bych věčnost... Je to tak vzácné - a o to víc si toho vážím... Jak málo by stačilo k tomu všechno mít... tak málo, až je nemožné, tisíckrát nemožné to získat...
Někdy člověka něco rozechvěje, něco čistého a průzračného a lidského, ale lidského způsobem, který neznám, na který jsem zapomněla... Zítra se tomu budu smát... Zítra se budu smát sobě... zítra... zítra budu plakat...
Jaro by nakonec nemuselo přijít.
Nevěřím tomu, že jednou prozumím. Nevěřím tomu, že najdu neexistující smysly. Nevěřím tomu, že existuje někdo, kdo by mi daroval všechno po čem toužím. Nevěřím.

Třeba to není kruh. Možná je to spirála. Hledám... hledám konec...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama