Pouťová

4. dubna 2013 v 17:47 |  "Poezie"

Zápasím s leností, zápasím s sebou samou
a na konci té bitvy prázdno je.
Že z prachu moje kosti nepovstanou,
že nedokážu zemřít vestoje

je víc než jisté, je nevyhnutelné
a hodiny se krátí - není čas -
v představách moje krev a moje oči skelné…
Končí to smrtí. Smrtí bez příkras.

Jsem líná žít, jsem líná ráno vstávat,
jsem líná umírat a chodit večer spát,
jsem líná myslet, toužit, líná rozpoznávat
zlo od dobra - to nastotisíckrát.

A nebaví mě ptát se pořád "proč"
a hledat smysl, který tu snad ani není -
jsou všechny pocity jak velký kolotoč,
točí se, točí, není k zastavení.

Tak budu dál psát špatnou poezii
- útěcha v kýči, útěk ke klišé -
dokud tu svoji cestu nedožiji,
dokud mě život neodepíše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aileanach Aileanach | Web | 6. dubna 2013 v 13:36 | Reagovat

Jo. Poslední dobou si připadám podobně. Že by mě lenost jednou zabila, kdyby ta svině nebyla tak líná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama