Listopad 2013

Vím, že se budu až na to budu mít...

28. listopadu 2013 v 23:24 "Poezie"
hlava mi tě nepřestává házet pod nohy
chtěla bych tě zkopat, ale jen o tebe zakopávám
denně spadnu k zemi, přesto ne vždy zase vstávám
ležím v prachu, utápím se v očích oblohy

čekám kdy se taky stanu prachem, hlínou, zemí
čekám kdy se taky stanu šedou oblohou
čekám až budu mít šanci jít kam všichni jdou
čekám... a to čekání je vážně k nesnesení.

Stačí málo

25. listopadu 2013 v 22:07 "Poezie"
zas objímám se s půllitrem
hořce, vlhce mi líbá ústa
chci zapomenout čím že jsem:
jen další nic, jen jedna ze sta

jen hmota měnící se v prach
a trvá to tak směšně krátce
nemít naději, nemít strach
dávno se houpu na oprátce

i vám bych spletla ze lží provaz
a uvázala na něm smyčku
smrt rychle, levně, smrt jen pro vás!
smrt navěky! smrt za hubičku…

Chci tomu věřit

24. listopadu 2013 v 0:13
dovol mi křičet, temnoto
dovol mi se nadechnout
cítím tvoje prsty na svém hrdle
a máš je jak z olova

a tak se dusím
a nemůžu spát
a nemůžu vyvraždit celej svět

což je něco, co bych si právě strašně moc přála

protože by mi všechny ty zkurvený životy
daly sílu vážit si toho nejdůležitějšího -

toho svýho...

Už nic nevím

18. listopadu 2013 v 21:35 "Poezie"
zasekla jsem se v nějakém bodě
jsem příliš zrezivělá na to se hnout
skřípe mi v hlavě a nepomáhá

nic

-

rozšroubovala bych si mozek
kdybych jen věděla jak na to

(kdybych měla právo)

kdybych jen věděla kam jít
a proč

snad někdo přijde
pozná, že už za nic nestojím
roztaví mě

a stanu se něčím lepším.

Dokola

14. listopadu 2013 v 22:06 "Poezie"
padají mi všechny rovné horizonty
znásilněné slunce barví oblohu
za nadějí víra staví se do fronty
čeká na popravu a lže o bohu

nemá cenu čekat až zas začne svítat
ráno je jak večer v bleděrůžové
hlavně něco dělat, hlavně jen tak nestát
jít až na dno, rozřezat si tělo do krve

chci už přestat myslet, chci už přestat toužit
na věčnost se zavřít sama v pokoji
než se opakovat - radši vůbec nežít!
nic a nikdo venku za to nestojí.

Naděje umírá poslední, pak i na ni dojde

9. listopadu 2013 v 16:56
Stejně je to nespravedlivý. Já si tohle nevybrala, kurva! Chtěla jsem bejt želva a nic neřešit.
Zamotala jsem se do něčeho divnýho, nemůžu ven, všechno je to zkurveně hloupý a já se tak strašně nesnášim! Chtěla bych něco debilně kýčovitýho, aby mě někdo objal a řekl mi, že to bude v pohodě... a z tohohle je mi prostě blbě...
Smutný, když se stydíte za svoje slova už ve chvíli, kdy je píšete.
V duchu si prostřeluju každou část těla a je mi fakt dobře.

Jedna

8. listopadu 2013 v 12:06 "Poezie"
den za dnem tu přežívám
a naslouchám listopadu
proč jít dál, když není kam?
jen se tiše mlhou kradu

jen se tiše městem plížím
další šedý přízrak dne
za sebe se neohlížím
kdo se vzdá snů - nepadne.

O želvách a tak

3. listopadu 2013 v 22:48 ...a tak.
Dneska jsem se byla projít na hřbitově a bylo to krásně kýčovitý a silný, ten vítr a podzim všude kolem... měla jsem chuť si lehnout, do toho listí se zahrabat a pomalu tam umřít... bohové, vracím se ke svým trapným gotickým náladám a fakt bych z toho zvracela. :D To snad není pravda. Nic, všechno přejde.
Balancuju teď mezi vším, vždycky je chvíli líp a pak padám kamsi dolů, kde to je studený a tvrdý a plný zrcadel... a trvá to nekonečně dlouho.
Fakt mě sere, jakýho ze sebe dělám idiota... měla jsem všechno tušit a předvídat, měla jsem bejt méně naivní a aspoň se snažit najít realitu, ať je to jakkoli složitý. Nesnášim se za to.
Já chápu, že je tisíckrát zbytečný říkat si coby kdyby, ale nemůžu si pomoct, člověk je v něčem nepoučitelnej...
Pořád teď přemejšlim, kdybych se dostala dostatečně hluboko, že bych mohla odejít a mít draky a tak... myslela jsem, že už se k tomu nevrátím.
Stejně jsou to nesmysly. Nemám na to koule, ani na jiný věci, který bych si přála udělat. Jsem prostě zbabělá smutná želva.
Tak.

Už ne!

2. listopadu 2013 v 18:21 "Poezie"
rozřezej mě, živote
ať se moje kusy válí
někde v trávě za plotem
neboť tohle neustálý

trpění mě vážně ničí
před usnutím
mlčky křičím
mlčky pláču
mlčky prosím

láska? kecy

kdesi
cosi.