O želvách a tak

3. listopadu 2013 v 22:48 |  ...a tak.
Dneska jsem se byla projít na hřbitově a bylo to krásně kýčovitý a silný, ten vítr a podzim všude kolem... měla jsem chuť si lehnout, do toho listí se zahrabat a pomalu tam umřít... bohové, vracím se ke svým trapným gotickým náladám a fakt bych z toho zvracela. :D To snad není pravda. Nic, všechno přejde.
Balancuju teď mezi vším, vždycky je chvíli líp a pak padám kamsi dolů, kde to je studený a tvrdý a plný zrcadel... a trvá to nekonečně dlouho.
Fakt mě sere, jakýho ze sebe dělám idiota... měla jsem všechno tušit a předvídat, měla jsem bejt méně naivní a aspoň se snažit najít realitu, ať je to jakkoli složitý. Nesnášim se za to.
Já chápu, že je tisíckrát zbytečný říkat si coby kdyby, ale nemůžu si pomoct, člověk je v něčem nepoučitelnej...
Pořád teď přemejšlim, kdybych se dostala dostatečně hluboko, že bych mohla odejít a mít draky a tak... myslela jsem, že už se k tomu nevrátím.
Stejně jsou to nesmysly. Nemám na to koule, ani na jiný věci, který bych si přála udělat. Jsem prostě zbabělá smutná želva.
Tak.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Derelict Derelict | 4. listopadu 2013 v 19:21 | Reagovat

Draci? Dávno odešli, víš to - byla jsi u toho... A hned po nich rozum. A nic z toho se už nejspíš nevrátí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama